Zejména čtenářům, kteří se chystají do světa za prací a rádi by se dopředu připravili na to, co je za hranicemi čeká, je určen další článek z našeho seriálu o zaměstnání v zahraničí. Tentokrát se podíváme, jak je to v některých státech se zkušební dobou, výpovědí nebo dovolenou.

Zkušební doba slouží k tomu, aby si oba účastníci pracovně právního vztahu, tedy zaměstnanec na straně jedné a zaměstnavatel na straně druhé, zjistili, jestli si navzájem vyhovují. Zkušební doba je přitom v každé zemi trochu jiná.

Zkušební doba se různí, pracovní smlouvy mohou být někde uzavřeny i ústně

Zatímco u nás dovoluje zákon maximálně tříměsíční zkušební dobu (u vedoucích pracovníků může činit až 6 měsíců), v Německu může být stanovena až na půl roku s tím, že ve zkušební době je běžná výpovědní lhůta 14 dní. Po uplynutí zkušební doby je výpovědní lhůta zákonem stanovena na 4 týdny. Další rozdíl mezi námi a našimi západními sousedy je ve způsobu uzavření pracovní smlouvy. V Německu je platná pracovní smlouva nejen uzavřená písemně, ale také ústní dohodou.

Podobná pravidla ohledně uzavření pracovních smluv panují i v Anglii. Většina smluv je uzavřena písemně, v některých případech však lze práci domluvit ústně. Zaměstnavatel ale musí zaměstnanci dát písemné potvrzení o domluvených pracovních podmínkách. Horní hranice zkušební doby ve Velké Británii není stanovena. Obvykle je domluvena na rozmezí 3 - 6 měsíců. V pracovní smlouvě musíte mít také podmínky možné výpovědi. V Anglii také platí pravidlo, že čím déle ve firmě pracujete, tím delší je výpovědní lhůta.

V USA zkušební dobu ani výpovědní lhůty vůbec neznají

Možná vás překvapí, že ve Spojených státech Amerických zkušební dobu neznají. Ve většině případů budete přijati na dobu neurčitou. A stejně jako neexistuje zkušební doba, také výpovědní lhůtu byste v pracovní smlouvě hledali marně. V USA můžete kdykoliv odejít z práce, což se na jedné straně může zdát jako výhoda, na druhé straně musíte počítat s tím, že vás zaměstnavatel může kdykoliv vyhodit.

Blízký soused Spojených států, Kanada, má stejnou zkušební dobu jako v ČR, tedy tři měsíce. Pracovní smlouva může být uzavřena písmeně i ústně, ale podmínky si musíte domluvit se zaměstnavatelem, obsah smlouvy je ponechán jen na dohodě obou stran. Většinou smlouva obsahuje pozici, délku zkušební doby, benefity, délku dovolené a podmínky výpovědi.

Čím déle někde v Kanadě pracujete, tím delší výpovědní lhůta

Systém výpovědní lhůty je v Kanadě podobný anglickému modelu. Čím déle ve firmě jste, tím delší výpovědní lhůtu máte. Také platí, že výpovědní lhůta v případě výpovědi ze strany zaměstnavatele je delší než ze strany zaměstnance.

Pracovní doba je všude přibližně stejná, jen v USA záleží na dohodě

Pracovní doba se v jednotlivých zemích také liší. V Německu je standardní doba stejná jako u nás, tedy 40 hodin týdně. O dvě hodiny více se musí povinně odpracovat zaměstnanci v Kanadě. V Anglii je pracovní doba mezi 37,5 - 40 hodinami týdně. Pokud si chcete přivydělat prací přesčas, musíte se zaměstnavatelem uzavřít písemnou dohodu o práci navíc.

Americká legislativa se o délku pracovní doby nijak nestará a de facto můžete pracovat 24 hodin 7 dní v týdnů. V USA platí pravidlo "co si s firmou usmlouváte, to máte". To se týká nejen pracovní doby, ale také dovolené. Ze zákona nemáte na dovolenou nárok a musíte si její délku domluvit sami. O něco lépe jsou na tom pracovníci v Kanadě. Podle provincie je délka dovolené 2 – 3 týdny. Délka dovolené se stupňuje podle odpracovaných let, ale nečekejte zázraky. K našim běžným 4 týdnům se jen tak nedoberete.

V Evropě se můžeme těšit z nejdelší dovolené

Daleko lépe jsme na tom s dovolenou u nás v Evropě. V Německu mají dovolenou 24 dnů, v Anglii pak dokonce 28 dnů. Pro zajímavost nejdelší dovolenou mají v Dánsku, tam mohou odpočívat rovných 30 dní.

Je vidět, že pracovní podmínky a předpisy se v jednotlivých státech zásadně liší. A to, co nám v Evropě přijde běžné, může být v severní Americe nedosažitelný nadstandard. Proto je dobré si ještě před tím, než se vydáte za prací do zahraničí, si podrobně zjistit jaké pracovní podmínky jsou v konkrétní zemi běžné, ať víte, do čeho vyrážíte a na co se máte připravit.