Jsme-li vlastníkem nějaké nemovitosti, pak se nást týká každoroční nemilá povinnost zaplatit daň z nemovitosti. Daň z nemovitosti se dělí na dvě části - daň z pozemku a daň ze staveb. V dnešním článku se budeme věnovat právě dani ze staveb - ukážeme si kdo a kdy v tomto případě daň z nemovitosti platí, jak se tato daň vypočítá a také kdy podávat či naopak nepodávat daňové přiznání.

Z jakých druhů staveb se daň platí a z jakých ne

Daň z nemovitosti (daň ze stavby) musíme zaplatit v případě, kdy jsme vlastníkem jakékoliv zkolaudované nemovitosti, bytu nebo nebytového prostoru zapsaného v katastru nemovitostí. Nejčastěji tedy půjde o rodinné domy, byty, garáže, chaty a chalupy, apod. Jsme-li vlastníkem domu, ve kterém se nachází více bytů či nebytových prostor, pak daň ze stavby neplatíme za celý dům, ale za jednotlivé bytové (případně nebytové) jednotky samostatně.

Kdy daň z nemovitosti (daň ze stavby) platit nemusíme

Daň z nemovitosti (ze stavby) nemusí platit osoby, které pobírají příspěvek na živobytí nebo osoby, které se jako poplatník posuzují společně s takovou osobou, a je-li tato osoba držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P. Po dobu pěti let také nemusíme platit daň z nemovitosti v případě, kdy změníme u svého domu systém vytápění přechodem z pevných paliv na obnovitelné zdroje energie, jako je energie solární, větrná, geotermální či vytápění pomocí biomasy, přičemž tato pětiletá lhůta se začíná počítat až od roku následujícího od roku, kdy byla tato změna provedena.

Dále se tato daň nemusí platit například u staveb ve vlastnictví sdružení občanů, obecně prospěšných společností, církví, státu, obce či kraje, atd.

Výše daně z nemovitosti (daně ze staveb)

Výpočet daně z nemovitosti probíhá ve třech krocích.

Nejprve získáme základ daně. Základ pro výpočet daně z nemovitosti se získává z podlahové plochy nadzemní části stavby (v metrech čtverečních). U bytů se toto číslo pak ještě násobí koeficientem 1,2 – je to kvůli tomu, aby se majitel podílel i na zaplacení daně za společné části domu.

Dále tento základ daně vynásobíme sazbou daně:

• U rodinných domů činí tato sazba 2,-Kč za každý metr čtvereční zastavěné plochy. Je-li k domu přistavěna další stavba a její výměra je větší než 16m², pak se platí 2,-Kč za každý čtvereční metr navíc.
• U chat a chalup určených pro rekreaci se platí sazba 6,-Kč za metr čtvereční. Je-li k těmto stavbám přistavěna další (kromě garáže), pak se platí 2,-Kč za každý metr čtvereční této stavby.
• U garáží které jsou postaveny mimo dům je sazba daně 8,-Kč za metr čtvereční.
• U staveb určených pro podnikání se platí 2,-Kč za metr čtvereční u těch staveb, které slouží pro zemědělskou prvovýrobu nebo lesní a vodní hospodářství, u staveb sloužících pro průmysl, stavebnictví, dopravu, energetiku, ostatní zemědělskou výrobu nebo sloužících pro ostatní podnikatelskou činnost činí sazba daně 10,-Kč za metr čtvereční. 
• U bytů a ostatních samostatných nebytových prostorů je sazba daně z nemovitosti 2,-Kč za metr čtvereční.
• U ostatních staveb činí sazba daně 6,-Kč za metr čtvereční

Tato sazba daně za metr čtvereční se pak dále navyšuje o 0,75 Kč za každé další nadzemní podlaží, které zabírá více než dvě třetiny zastavěné plochy. Nadzemním podlažím se rozumí také podkroví, je-li účelově zařízeno pro obytné potřeby.

Posledním krokem vedoucím k dopočítání daně z nemovitosti (daně ze stavby) bude násobení částky získané v předchozím kroku místním koeficientem, který je proměnlivý a závisí na počtu obyvatel té které obce, ve které se nemovitost nachází nebo do jejíhož katastru spadá.

U rodinných domů či bytů má tento koeficient hodnotu:

• 1,0 v obcích do 1 000 obyvatel
• 1,4 v obcích nad 1 000 obyvatel do 6 000 obyvatel
• 1,6 v obcích nad 6 000 obyvatel do 10 000 obyvatel
• 2,0 v obcích nad 10 000 obyvatel do 25 000 obyvatel
• 2,5 v obcích nad 25 000 obyvatel do 50 000 obyvatel
• 3,5 v obcích nad 50 000 obyvatel a ve Františkových Lázních, Luhačovicích, Mariánských Lázních a Poděbradech
• 4,5 v Praze

V některých částech obce může být místní vyhláškou tento koeficient také snížen o jednu až tři kategorie, nebo zvýšen o jednu (v případě Prahy na hodnotu 5,0). Raději si proto na finančním úřadě ověřte přesnou hodnotu koeficientu pro tu část obce, ve které se daná nemovitost nachází, a to zejména ve větších městech.

V případě chat a chalup, garáží vystavěných mimo obytnou nemovitost nebo podnikatelských prostor může být tento koeficient stanoven obecní vyhláškou na hodnotu 1,5, jinak se v těchto situacích používá koeficient 2,0.

V případě, že se počítaná nemovitost nachází v národním parku nebo v I. zóně chráněné krajinné oblasti a místní koeficient je obcí stanoven na 1,5, pak se ještě tento násobí dalším koeficientem o hodnotě 2,0.

Kdy podat daňové přiznání k dani z nemovitosti a kdy zaplatit

Daňové přiznání k dani z nemovitosti podáváme pouze v případě, kdy v předchozím zdaňovacím období došlo ke změně některých skutečností rozhodných pro vyměření daně (tzn. změna v majiteli nemovitosti, změna velikosti podlahové plochy, zánik osvobození od daně, apod.). V případě, kdy dojde ke změně sazeb daně nebo změně místního koeficientu, pak Vám tato skutečnost bude pouze sdělena správcem daně, nové daňové přiznání však podávat nemusíte.

V případě pouhé změny poplatníka daně (majitele nemovitosti) stačí podat pouze tzv. dílčí daňové přiznání k dani z nemovitosti, v ostatních případech změn musíme podat daňové přiznání nové. Termín odevzdání daňového přiznání k dani z nemovitosti je do 31. ledna.

Pokud k žádné z výše uvedených změn nedošlo (nebo došlo pouze ke změně sazeb daně nebo výše místního koeficientu), pak daňové přiznání podávat vůbec nemusíme a bude platit to, které jsme odevzdávali v některém z předchozích zdaňovacích období.

Ať už jsme však daňové přiznání podali nebo jej podávat nemuseli, daň z nemovitosti zaplatit musíme každý rok, a to do 31. května. Je-li vyměřená daň z nemovitosti vyšší než 5.000,-Kč, pak ji můžeme zaplatit ve dvou splátkách, a to do 31. května a do 30. listopadu.